Kocour se schoulil na Tvůj klín
Petr Hapka
[C]Kocour se schoulil na Tvůj klín,
u nohou spí Ti dalmatin,[Ami]
v pozici lvů, co zdobí banku[F]
i sama noc má na kahánku,
[Ami]jen Ty se ještě bráníš spánku,[C]
a síle starých vín.[G]
Jak dlouho to však vydržíš?
Už na kostele zlátne kříž.
Ne, ani jeho svatá záře,
nenajde důlek do polštáře,
natož pak obrys mužské tváře,
a Ty to dobře víš.
Ref:
Má krás[Ami]ko, s přetěžkými víčky,[C]
snad je [Ami]Tvůj rytíř na cestách,[C]
[Ami]snad si Tvou krajkou od[C] spodničky[Ami],
stírá [G]prach.
Na cestách.[C]
Až přes řeku a do strání,
se rozléhá Tvé volání.
I Jonáš ve velrybím břiše,
by Tvoje slova musel slyšet.
Vždyť voláš tišeji než tiše,
Kdo se Ti ubrání?
Vidíš však nebo nevidíš?
Jak na kostele zlátne kříž
Ne,ani jeho svatá záře,
nenajde důlek do polštáře,
natož pak obrys mužské tváře
a den je blíž a blíž.
Ref:
Má krásko, s přetěžkými víčky,
kývou se, kývou misky vah,
na jedné krajka od spodničky,
na druhé,
na druhé -
víří prach.
I ve svířeném prachu cest,
vidím tě lampu k oku nést,
Tvá silueta ale bledne,
kdo pohlédne, už nedohlédne,
snad ještě můra k lampě sedne.
Já však znám tu lest.
Ref:
Ach krásko, s přetěžkými víčky,
i když má víčka týží prach,
tak po Tvé krajce od spodničky,
té, bych už nerad sáh.