Lolita
Kryštof
Úvod: E F#mi E F#mi ...
[E]Jsem vůně, kterou plaveš,
když proskočím Ti [F#mi]srdcem,
[E]jsem hra, co nedohraješ,
jsem nic, co zmizí v [F#mi ]ruce.
Jsem [E]za za soumraku buše,
její duše, co Tě tak [F#mi]pálí.
Jsem [E]otazníkem zda-li,
jsme už dávno nepro[F#mi]hráli.
Ref:
[E]Brány [F#mi7]nocí,
[H]vrány křídli [E]leští - háv.
[G#]Noc je [C#mi]symfonie
a [A]hvězdy střepy z [H]krás.
Jsem tři trubky,
jeden buben,
jsem vesmír, co Ti ladí.
Jsem 1. červen, když je duben
a ostří, co Tě hladí.
Jsem vůně, která sviští,
když proskočíš mi srdcem,
jsi mé světlo na jevišti
a já Tvým posledním hercem.
Ref:
Ref2:
Brány z písku,
brání světlům někde v nás.
Den je Tvoje vina,
naokovat hráz.
Ref:
Ref2: